Klec

Každý z nás má v sobě nějaký dar, talent. Bohužel jej však neumíme pořádně využít nebo ani netušíme, že bychom v sobě mohli něco takového mít.. Proč tomu tak je? Proč neumíme využít naše dary? Jak je vůbec možné, že nemáme ani šajna, jaký by mohl být ten náš talent? 

My totiž tenhle poklad máme v sobě zakopaný dost hluboko, překrytý vrstvami strachů, obav, nejistot a spoustou dalšího zbytečnýho balastu. Tímhle bordelem jsme tak zaneprázdněný, že se prostě pro ten poklad nedokážeme dostat. A tak zůstává naše pohřbený hluboko v nás. 

Zpátky do minulosti

Když se naše minulost neléčí, začne ničit naše životy. Pohřbí naše jedinečné dary, naši tvořivost a náš talent. 

Můžou za to zranění, které si táhneme z minulosti.  Jsou jako klec, do které nás někdo strčil před mnoha lety. A i když ta klec tady a teď už dávno není, my pořád ještě bojujeme proti jejím mřížím. Neuvědomujeme si, že z té klece už můžeme vystoupit, a že jsme to nyní my sami, kdo nás omezuje. Máme v sobě pochyby, strachy a různé nejistoty, které blokují naše talenty a tvořivý potenciál. Blokují taky naše štěstí a radost ze života. 

Jistě si každý z nás vzpomene na nějaké trauma, ublížení, křivdu, bolestivé sdělení, lež nebo něco jiného, co nás v minulosti zranilo. Pravděpodobně se taková událost stala, když jsme byli ještě malé děti. Zranitelné bytosti, které byly naprosto otevřené vůči světu, a ten svět nám uštědřil bolestivou ránu. Abychom byli schopni ustát tu bolest, museli jsme to trauma v sobě zapouzdřit a zapomenout na něj.

Jenže .. ono to tam pořád je!!! Tohle zapouzdřený zranění si “žije svým vlastním životem”, a navíc kecá do toho našeho. Jak? V podobě strachů, který nám brání dělat to, co bychom dělali rádi. Místo toho nám vnutí to, co bychom dělat MĚLI. A kolikrát to ani NECHCEM dělat. Jenže “musíme”. 

Představme si chlapce, který nikdy nebyl pro svého otce dost dobrý. Vše, co udělal, bylo otcem dehonestováno nebo shozeno. Pochopitelně to bylo pro něj obrovsky zraňující. Aby se s tou bolestí dokázal vypořádat, zapouzdřil to v sobě a vytěsnil. Jeho otec je konec konců prima chlap, vždycky si se vším dokáže poradit. Chlapec dospěl, ale zapouzdřené zranění kolem něj vystavilo jakousi klec. 

Aby tento mladý muž nic dalšího nepokazil, a aby se tak neopakovala bolest, kterou si procházel, raději toho moc nedělá. Má strach. Je to jeho obrana, která ho chrání, ale zároveň taky klec, která ho brzdí objevit v sobě tvůrčí potenciál a talent. Vlastně ani pořádně neví, co ho baví, protože jeho strach mu brání v tom, aby to našel. 

Tak jen chodí do práce (která ho nebaví), aby zaplatil složenky. Občas si zajde na pivo nebo na nějakou párty, kde si na pár hodin vymaže mozek alkoholem nebo drogama. Život mu protýká mezi prsty…

Jaká byla moje osobní klec? 

Začalo to samozřejmě u zraněného dítěte, které nabylo přesvědčení, že svět je pro něj nebezpečným místem. Zapouzdřený trauma mě nutilo, abych byla silná, tvrdá a soběstačná. Zahnízdila jsem se v prostředí bojových sportů, které mi poskytly dostatečně bezpečnou klec, aby se mi z ní nechtělo ven. 

Jenže já nebyla šťastná. Necítila jsem se svobodně. Bojové sporty se pro mě staly neoddělitelnou součástí mýho života. Ač jsem na tréninky mnohdy chodila s nechutí a do zápasů jsem se vyloženě nutila, nebyla jsem schopná s tím přestat. Prostě jsem to dělat MUSELA. 

Místo toho, abych se věnovala činnostem, který by mě bavily a naplňovaly, dělala jsem něco, co mě ničilo. Jak po fyzický, tak po psychický stránce. Ptala jsem se sama sebe: “PROČ to musím dělat?” Až ve chvíli, kdy jsem tuhle otázku myslela vážně, jsem začala dostávat odpovědi. Tím započala můj dobrodružný výlet do minulosti 😀 ..

Nějakou dobu mi to trvalo, ale nakonec jsem si sama dovolila z té klece vystoupit. Dovolila jsem si přijmout svoji slabost, zranitelnost a to, že jsem posera 🙂 – a pak se klec rozpustila. No, a teprve potom jsem mohla začít konečně pořádně žít, užívat si života a tvořit. 

Zajímá tě můj dar a talent, který jsem objevila :)? No, právě ses s ním setkal/a. 

Chceme-li tedy z tý naší klece vystoupit, je třeba se vypravit do minulosti. Tam zjistit, co se událo, co se zapouzdřilo a naše zranění vyléčit. V tu chvíli nad námi tenhle zapouzdřenec ztratí moc a my budeme moci opustit naše vězení, které nám brání v tom, abychom dělali to, co milujeme. Abychom našli svoje dary, talenty a tvořivý potenciál.

A jaká je tvoje klec? Z čeho máš postavený svoje mříže? Pokud chceš vystoupit z tvojí vlastní klece a nevíš jak, můžu ti pomoci. Buď formou osobních konzultací, nebo skrze eBook, který jsem napsala. Najdeš ho tady.