S pravdou ven

Čím dál víc lidí se mě ptá, jak vlastně vnímám celou současnou situaci, jaký názor mám na (ne)očkování a k čemu se přiklánim. Párkrát jsem byla označena za “antivaxera”, protože jsem posdílela pár příspěvků s otázkama, na který mi nebyla dosud dána uspokojivá odpověď. Takovou, která by mi dávala smysl. Rozhodla jsem se tedy jít “S PRAVDOU VEN” #desnedlouhyslinty !!alert!! a těm, co chtějí nabídnout můj pohled na tohle všechno.

Někoho možná vystraší, někdo si řekne, že jsem magor. Ale seru na to 🙂 Protože někomu to bude možná dávat smysl a někomu to třeba pomůže, protože si uvědomí, že “není sám”. Whatever. A konec konců, tohle jsem prostě já. Nestydím se za to. Jen to nikde moc nevysírám, protože si uvědomuju, že to je pro většinu lidí dost těžko uchopitelný 😀

Milý čtenáři, ber toto prosím pouze jako pohled jednoho člověka. Jako pozvánku do mýho nitra. V žádným případě bych si nedovolila vydávat svoje tvrzení za nějakou pravdu nebo kohokoli přesvědčovat, že to tak skutečně je 🙂 Je naprosto v pořádku, pokud budeš mít jiný pohled na svět, než mám já.

Víceméně už od samýho začátku mám na celou situaci pohled, kterej se příliš nezměnil. Je tu nějaký virus, který způsobuje onemocnění. Jakoukoli nemoc osobně vnímám jako posla, který nám předává skrz naše tělo zprávu, že je třeba něco změnit

. Nemoc. Ne-moci pokračovat dál dosavadním způsobem.

My lidi ale proti těmhle poslům bojujeme. Odmítáme jejich poselství, a zprávám našeho těla (příznakům) nechcem porozumět. Chcem jen vypnout kontrolku, která nás upozorňuje na nějaký problém. Aby nesvítila, a my mohli předstírat, že je všecko v pořádku, a dál pracovat na kurvení našeho zdraví požitkářským životem, touhou po slasti, a vyhýbáním se nepříjemným pocitům 🙂 Takže žereme léky a pilulky na všechno, tlumíme bolesti a fakujeme tak zprávu, kterou nám naše tělo chce předat. Když toho je moc, tělo přestane zvládat odfiltrovávat to, jak se k němu chováme.

Pak přijde velkej průser.

Rakovina. Třeba. To už je opravdu velká zkouška pro člověka, a zároveň šance přehodnotit kompletně svoje postoje v životě. Nejvíc v prdeli ale je, když člověk upadne do statusu oběti. Je přesvědčený, že je obětí “nešťastnýho osudu”, a nemůže s tím nic dělat. To ale není pravda. V tuhle chvíli se všichni, který se podvědomě ztotožňujou s rolí oběti (byť jsou třeba zdravý), zvedaj ze židle s myšlenkama typu: “ony by tě tyhle kecy přešly, kdybys dostala rakovinu”. Ne. Rakovina nepadá randomově z nebe. Člověk si ji musí něčím zasloužit. A stejně tak kovid.

Tady trošku odbočka k úvahám o zdraví. Stejně jako v případě nemoci ani tady není zdraví výhrou v loterii. Je to volba a rozhodnutí. Když se zeptáte kohokoli, jestli chce být zdráv, řekne že ano. Ale jak přijde na otázku: “co děláš pro své zdraví?”, odpověď bude z většiny zaměřená na velmi malou část komplexu “zdraví”. Protože zdraví není jen o tom “sportovat” .. nebo “jíst zdravě” .. a především – zdraví není pouze o fyzický rovině našeho bytí, ale i o tý nemateriální, nehmotný, duševní (Duše? Sprostý slovo? Tak už dál nečti prosím. Díky). Zkrátka je třeba, aby byla harmonie na úrovni tělesný i duševní.

Kolikrát jsem se setkala s tvrzením “ale on byl sportovec a o svoje zdraví se staral, a stejně onemocněl”.  Opravdu? A jak byl na tom po psychické stránce? Jaké měl vztahy se ženou/s dětmi/s rodiči/v práci se šéfem??? Byl v souladu sám se sebou? Jakým způsobem řešil duševní hygienu? – tohle už jsou věci, který nejsou vidět. A přesto jsou tak důležitou součástí komplexu, kterýmu říkáme “zdraví” ..

Bohužel naše společnost inklinuje k té fyzické rovině.

Je to totiž něco, co je uchopitelný, měřitelný a prokazatelný 🙂 Vrátím se zpátky k roli oběti. Člověk v roli oběti pasivně přijímá, co je, a stěžuje si na nepřízeň osudu. (on ani neví, že to jde udělat jinak) Pokud z týhle role vystoupí, vezme zodpovědnost za svoje zdraví, štěstí a celej svůj život do vlastních rukou, začne podnikat aktivní kroky k tomu, aby to bylo jinak, začne si tvořit vlastní realitu takovou, jakou ji chce mít.

Tím končím odstaveček o zdraví, a ještě přihazuju velký doporučení na literaturu v podobě Bruce Liptona a jeho Biologii víry a Honzu Vojáčka a jeho knihu Umění být zdráv. Honza Vojáček moc hezky, srozumitelně a empaticky vysvětluje to, co jsem tady na hulváta ze sebe vysypala já 😀

Co očkování?

Osobně očkovaná nejsem, a dokud mě nezaženou do kouta, nespoutaj, a nepíchnout mi vakcínu násilím, tak ani nebudu :D. A ač mě konspirační teorie bavěj (teď si libuju v teorii Flat Earth), není to důvod proč očkování nechci. Nevím jestli očko je nebo není účinné, a je mi to jedno. Jestli to je nástroj pro eliminaci lidský populace nebo pro boj s nemocí. Nebojím se, že by vakcinace mýmu tělu ublížila, protože jsem na milion procent přesvědčená, že moje tělo je tak silný, že se vyrovná jak s vakcínou, tak i s kovidem nebo čímkoli jiným.

Moje rozhodnutí je o vzdoru proti tomu, co se děje. Proti tomu nechutnýmu nátlaku, kterýmu jsou lidi vystavený (zdravý lidi. Kurva zdravý lidi, který se staraj o svý zdraví). Nesouhlasím se snahou sebrat lidem svobodnou vůli rozhodnout se o vlastním zdraví. Někdo mi chce vzít zodpovědnost za moje zdraví, a vnutit zodpovědnost za zdraví někoho jinýho.

A já říkám “NE”. Tady končí hranice toho, co jsem ochotná akceptovat.

Že jsem neohleduplná, a svým rozhodnutím o vlastním zdraví někoho ohrožuju? Opravdu? Pak se doporučuju vrátit o dva odstavce vejš. A pokud by to nestačilo, pojďme ještě hlouběji. Před pár lety jsem se začala vydala na cestu sebepoznání. Řekněme, že jsem trpěla jístým onemocněním, a já místo toho abych to přijala, začala jsem pátrat, proč tomu tak je. Začala jsem hledat odpovědi. Vydala jsem se na úžasnou (zároveň náročnou a bolestivou) cestu, která mi pomohla k uzdravení a pochopení mýho problému.

Dostala jsem se trochu dál/hlouběji než jsem původně zamýšlela 😀 Vlastně i díky tomu se mi začala rozsypávat moje sportovní kariéra, která mi přestala dávat naprosto smysl (zároveň jsem pochopila, proč jsem se na dráhu bojovnice vůbec vydala). Během svých poznávacích cest (na kterých mě kolikrát doprovázely i psychedelický substance), jsem se propadla tak hluboko, že v současný době nejsem schopná s jistotou říct, že to, co je kolem mě je reálný.

Zkrátka nevím jistě, jestli existuju XD

Psycho? To si piš. Jsem si vědomá toho, že tohle sdělení nebude uchopitelný pro naprostou většinu čtenářů, protože je to něco, co si nedokážou představit. Taková nejjednodušší obrana proti tomu je, že si řeknou “ta holka je magor :D” Ale jsem s tím ok, nestěžuju si. Celkem mě to baví 🙂

Nevím, jestli tohle celý (třeba celej můj život) není jen další cesta, ze který se proberu někde v indiánský chatrči ze šamanskýho rituálu. Proto mě ohleduplnost (nebo v tomhle případě moje neohleduplnost) zas až tak nesere. Sorry. Protože to co je nad náma je mnohem větší než naše malicherný životy. Jak můžu něco takovýho tvrdit? Jednoduše. Zažila jsem to 😀 Je to tak velký, že když jsem to spatřila, zesrala jsem se z toho, a zpracovávala to pár let. A nemůžu rozhodně říct, že bych to dokázala zpracovat celý.

Celá tahle zkušenost je jedním z důvodů, proč jsem se tak nějak zbavila strachu ze Smrti.

A právě strach ze Smrti je to, co ovládá rozhodování většiny lidí. Bojí se že zemřou na kovid, tak se nechávají očkovat. Bojí se že zemřou na vakcínu (nebo na vlastní výplody z roušek), tak se nenechávají očkovat. Osobně Smrt vnímám jako jedinou věc, která je doopravdy spravedlivá. Vezme si toho, kdo odejít má. Ať je očkovaný nebo neočkovaný. Neuděláš prostě nic.

Když zavelí, tak jdeš. Takže bojování proti Smrti osobně považuju za píčovinu. Proti Smrti nejde bojovat 🙂 Jediný co jako lidi můžem udělat je, přijmout Smrt jako součást Života, a začít si ten Život konečně užívat, protože je to dar. Pokud chce někdo hrát tuhle kovidovou hru, je to v pořádku. Ale já na to píchám, mě to nebaví 😀

Je mi jedno, jestli je člověk očkovaný nebo není.

Jestli je Země placatá nebo kulatá. Jestli jsou mezi náma mimozemšťani nebo jestli nám vládnou reptiliáni. Jestli Ilumináti chtěj vyhladit většinu lidstva nebo jestli nás má vakcína pozabíjet, zneplodnit nebo zachránit před kovidem. Jestli náš prezident žije nebo ne. Já nevím, kde je pravda. A je mi to jedno. Víc mě sere, že si připadám jako idiot, když se lidi na sociálních sítích vole přetloukaj odbornejma studiema, protože tomu narozdíl od nich vůbec nerozumim.

Když prijmu roli v týhle kosmický hře, bude to role pozorovatele a průvodce těch, kteří budou potřebovat pomocnou ruku. A tohle je i jeden z důvodů, proč píšu tenhle příspěvek 😀 .. protože se v tom určitě najde pár lidí, a díky tomu poznají, že nejsou sami. Že nejsou špatně. A že tu je někdo, kdo může porozumět jejich stavům a pomoci jim, pokud budou chtít.

Pokud se tě tenhle příspěvek jakkoli dotknul, ať už pozitivně nebo negativně a chceš mě kontaktovat, tak můžeš tady -> medojedovi@jetouprdele.cz 😀