Mám to ale štěstí .. výhra v loterii nebo zasloužená odměna?

Poměrně často se setkávám na adresu mýho muže od žen s reakcema typu: Kde se takový chlapi berou? Nemá Martin nějakýho volnýho kamaráda? Ty máš takový štěstí! 

Štěstí, opravdu? V takových chvílích se mi vždycky před očima vybaví obrázek ledovce, kdy je vidět jen jeho špička, která je jen malým kouskem celýho ledovce, který je z většiny potopený pod hladinou. Ne, to co jsem v životě našla není o štěstí, ale o dlouhodobý a tvrdý práci sama na sobě. 

Vždy jsem si k sobě hledala tvrdý muže. Ještě aby ne, sama jsem bývala pořádnej kus chlapáka, a potřebovala jsem, aby moji partneři měli o něco větší koule než já a neposadili se ze mě na prdel 😀 Nutno říct, že to byli všechno úžasný kluci, ale partnerský vztahy, který jsem s nimi tvořila, měly určitý limity. Nemohla jsem být plně sama sebou. 

Tohle známe všichni. Když se narodíme, jsme sami sebou. Jenže naše rodina, škola a systém z nás výchovou vytvoří “ideální jedince” – tzv. slušné lidi. 

Být sám sebou? Ne! Hlavní je být dobře vychovaný!

Nesmíš se vztekat. Při jídle se nemluví. Kluci nebrečí. Musíš se vždycky rozdělit se sourozencem. Nesmíš mluvit sprostě. Musíš mít uklizený pokoj. Vždycky poslouchej paní učitelku. Musíš se učit. Vždycky pomáhej slabším. Nesmíš být drzý.

Všechny tyhle zákazy a příkazy, všechny tyhle musíš a nesmíš nás opracovávají do podoby takové, v jaké nás chce mít naše rodina, škola, společnost. Pod tíhou unifikování společnosti a jejích hodnot se potom vytrácí naše individualita. Naše jedinečnost. Jsme vytrženi od naší vlastní podstaty a mnohdy ztrácíme uvědomění sebe sama, protože jsme tyto vzorce přijali za vlastní.

V nás je ale mnohem víc. I ve mně bylo. Byla tam i emocionální bytost, jejíž emoce a cítění byly kdysi potlačený. Takže jsem se vpasovala do role hodný holky, a nežádoucí projevy mojí osobnosti jsem potlačovala i v partnerských vztazích. 

A aby se cítili spokojeni, potlačovala jsem svý “špatný” vlastnosti (emoce třeba), který byly pro partnery nevyhovující. Nebyla jsem to já “v plný parádě”, nebyla jsem sama sebou.

Řešila jsem si ve vztazích vymizení fyzický přitažlivosti. Říká se, že je to normální, ale tohle tvrzení jsem odmítla a pátrala jsem po informacích. Nebyla jsem ochotná smířit se s tím, že buď budu po dvou až třech letech měnit partnery, nebo skončí můj sexuální život.

Po třech letech bádání, hledání informací a práce sama na sobě jsem pochopila, že sexualita úzce souvisí s mojí potlačenou ženskou podstatou a že ženská podstata jde ruku v ruce s emocemi. 

Potlačování sebe sama = potlačováním emocí, a potlačování emocí = potlačování sexuality.

Krátce na to se mi do cesty vpletl muž, do kterýho jsem se zamilovala. Byla to pro mě událost, která se naprosto vymykala mýmu chápnání, protože takového muže bych dříve vedle sebe nemohla nikdy ustát.

Tehdy jsem ještě byla aktivní zápasnice a vedla tréninky kickboxu. Napsal mi, že by se mnou chtěl trénovat:

„Cauko, bereš i chlapy? Je možnost individuální domluvy, ne třeba úplně pravidelně?“
„Ahoj. Asi záleží na očekávání těch chlapů 🙂 Všecko je o domluvě.“

(Pokud máš očekávání, jako většina chlapů, který mi napíšou – dát si trénink s Maškovou, a ideálně rovnou se s ní poválet na zemi, tak budeš zklamanej. Stejně tak, jako pokud si myslíš, že bys ve mně mohl probudit jakejkoli zájem kterej, by přesahoval rámec cvičenec-trenér.)

Tohle byl rámec kterej bych dříve nikdy nepřekročila. Za dobu, co jsem trénovala lidi, se spousta mužů pokoušela získat mojí přízeň tím, že mi přišli na trénink. Ale proboha!! Jak by mohli!! 

Tehdy jsem žila v přesvědčení, že: “Co je to za chlapa, když jde dobrovolně trénovat pod ženskou? Vždyť už ze vztahu trenérka – žák vychází to, že ta ženská bude prostě v dominantní pozici. A to je věc, která mě přímo odpuzuje, protože v partnerství chci být já ten submisivní prvek.”

Což bylo při mým postavení, sportu a celkový hladince mužský energie pro mě celkem obtíž. Limitovala jsem se výběrem partnerů z oblasti bojovníků. Abych se cítila žensky, potřebovala jsem, aby ten muž uměl bojovat líp než já, a aby byl v mých očích mužnější než já. Svěřence, kterýho bych učila já? No chance…

S Martinem jsme se tedy dohodli, že dorazí na trénink i se svým kamarádem. Přišlo mi, že jeho záměr je opravdu něco se dozvědět.

Na tréninku jsem byla dost nervózní. Vůbec jsem nechápala proč. S klienty, i mužskými, jsem pracovala na denní bázi, a neviděla jsem důvod, proč by tyhle dva kousky měly být zdrojem mýho rozrušení 😀 Jeden byl trochu dřevo, a Martin byl upovídaná hraběnka. Šla z něj dost cítit ženská energie, což mě i svým způsobem iritovalo. Téměř mezi dvěřma mi nacpal, že máme narozeniny ve stejný den 😀

Nicméně celkem se zájmem reagoval na moje tipy ke cvičení. Doporučila jsem, jako vždy KB5 gym, což je škola pohybu, kde jsem si řešila svoji pohybovou a silovou přípravu do zápasů. KB5 vnímám jako takovej basic, a dodnes na tuhle školu nedám dopustit 🙂 

O dva dny později jdu pumpit do svý milovaný KB5. Dorazím do gymu, a zdraví mě Martin, kterej akorát dokončuje svojí hodinu. Řekněme, že si tímhle počinem vysloužil moji pozornost, protože jsem dostala pocit, že energie vynaložená Martinovým směrem nebude energie vylitá do hajzlu, protože VNÍMÁ, co říkám. 

Začali jsme se bavit trošku víc, a já začala zjišťovat, do jaký míry se myšlenkově potkáváme, abych vyhodnotila, jakým způsobem se s ním můžu bavit. Přišlo mi, že zvládal uchopit všechny moje myšlenky (což se nestává moc často) a měla jsem dojem, že mi rozumí. Cejtila jsem určitý nadšení snad ze všeho, co jsem mu povídala nebo udělala.. trošku jsem dostala pocit, že i když se vyseru na podlahu, tak z toho bude nadšenej. 

Rozhodla jsem se pro spolehlivej test selekce, kterým v tu dobu pro mě byl Stanislav Grof a jeho Kosmická hra. No, a on to opravdu dal. 

Při našem dalším setkání si nahrabal další plusový body, kdy se Martin hodně otevřel, a sdílel se mnou velmi osobní témata. Tyhle okamžiky vnímám dost citlivě, protože když někdo otevře takováto témata, stává v tu chvíli hodně zranitelnej.

V tu chvíli se stala hodně zajímavá věc. Cítíla jsem, jak se zvedla Martinova osobní síla a jeho mužská energie. Jeho pohled se změnil, byl pevnej, penetrační a okamžitě mě uvedl do rozpaků. Mělo to takovou sílu, že jeho pohled cupoval moje souvislý myšlenky na kusy. Možná jsem začala i kokotat 😀 Řekněme, že pro mě, tvrdou a silnou ženu to byla celkem neobvyklá pozice. 

První objetí bylo ve znamení motýlího roje v bříšku a první polibek výstřel do vesmíru. 

Měla jsem vůči Martinovi neodolatelnou přitažlivost. Na druhé straně mnou zmítal obrovsky silnej odpor. Moje ego nezvládalo zpracovat jeho silnou ženskou stránku a samotnej fakt, že je z řad mých soukromkářů. Na druhou stranu mi přišlo, že by mohl být odpovědí na to, co si řeším celej život v partnerský oblasti. To jsem se ale mohla dozvědět jen tak, že udělám krok do neznáma. 

Už od samýho začátku jsme nastavili vůči sobě naprostou otevřenost. Díky tomu jsem měla pocit bezpečí, že se můžem bavit o všem, a nebude to odmítnuto. Naše upřímnost byla natolik surová, že jsem si dovolila říct mu do očí – “Martine, já si nemůžu pomoct, na jednu stranu mě neskutečně přitahuješ, ale na druhou seš mi prostě odpornej tou tvojí ženskou stránkou.” 

Dodnes nepochybuju o tom, že 99% mužů by tohle nebylo schopno ustát, a takovou ženu, která by si dovolila sdílet něco tak nepřípustnýho (to co cítí), by nahned poslali do řiti. 

Ani na chvíli ho tohle sdělení Martina nevykolejilo z jeho klidu. Vzal mojí hlavu do svých dlaní. „Opravdu?“ Martin se mi zpříma díval do očí. „A uvědomuješ si, že ti třeba jenom odrážim tu silnou ženu, kterou máš sama v sobě? Akorát ses jí během tvýho života z nějakýho důvodu zřekla? Ona tam ale pořád je, tak ji pusť ven..“ 

Naprosto mě to odzbrojilo. Koukala jsem na něj jako zhypnotizovaná, a z očí se mi začaly kutálet slzy. Trefa do černýho. Měl pravdu. To, co mi na něm tolik překáželo, a co mě iritovalo, byl jenom odraz mýho vlastního tématu. I přes to, že jsem si už v tý době byla vědoma témata Stínu, že když nás něco štve na ostatních, je to nejspíš jenom odraz toho našeho, nepoznala jsem to. A přímo ukázkově 😀 

Přesně takhle se ty potlačený témata (Stín) chovaj. Nechtěj být viděný. Abysme si je mohli uvědomit, a pracovat s nimi, je nejdřív nutné si jich všimnout. Lidi, kteří nás něčím serou jsou pro nás ideální příležitostí k sebepoznání 😀 

Díky tomu, že jsme si téma Stínu oba uvědomovali, nic nebránilo tomu, abysme sami před sebou mohli být sami sebou. A jsme stále. Nesnažíme si hrát na někoho lepšího, ani se nesnažíme schovávat ty nelibý stránky našich osobností. Prostě jsme „jen“ takový, jaký jsme. Je to naprosto úžasnej pocit. 

Vědomí, že spolu můžem komunikovat o všem, a řešit jakékoli problémy, ve mně vzbudilo přesvědčení, že po boku tohohle člověka strávím zbytek svýho života. Tohle přesvědčení si v sobě nesu stále, a každou chvíli je příležitost se v tomto přesvědčení utvrdit. Viz – naše svatba :DDD Můžu si dovolit být sama sebou, a můžeme spolu růst. Díky Martinovi jsem pochopila, co znamená milovat bezpodmínečně, a být bezpodmínečně milován.

Měla jsem štěstí? Nemyslím si. Jsem přesvědčená, že bez dlouhodobý práce sama na sobě bych v Martinovi „toho pravýho“ nebyla schopná nikdy poznat. I kdyby se prošel kolem mě třeba dvacetkrát, a z toho do mě desetkrát narazil. Prostě bych ho neviděla. Jsem vděčná za vědomosti, který jsem na svý cestě získala. Jsem vdečná za to, že si uvědomuju svůj vlastní Stín. Jsem vděčná za to, že dokážu udělat ten krok do neznáma, a bourat letitý zažitý vzorce. 

Do svýho života si přitahujeme lidi takový, jaký jsme my sami. Říká se tomu zákon rezonance. Vždycky jsem tušila, že něco takovýho může existovat. Přišlo ale až tehdy, kdy se mi podařilo přijmout samu sebe takovou, jakou jsem. Nedokonalou 🙂 

Od té doby si procházím nejkrásnějším obdobím ve svým životě. Vesmír mi přinesl to, co jsem si zasloužila. Ostatně to dělá vždycky. Každý od Života dostane jen to, co si zaslouží. Nic víc, nic míň. Tentokrát k tomu přihodil i vesmírnej joke, kterej dokážu ocenit se zpožděním. Můj životní partner dneska slaví narozeniny. Společně se mnou. Náhoda? Opravdu??

Přeju ti krásný narozeniny lásko, zůstaň prosím sám sebou, miluju tě 🙂