Bacha na vděčnost! Může být nebezpečná

Vlastně tu máme takovej malej nešvar. Přehnaná vděčnost. Vděčnost začíná být hodně častým a vyzdvihovaným tématem. A je skoro všude, kam se podíváš. Knížky, časopisy, sociální sítě..všichni melou o vděčnosti.

Nalejme si čistýho vína – nesere tě trošku, jak jsou všichni kolem pořád strašně vděčný? Rozpadá se jim vztah – jsou vděčný. Přijdou o práci – jsou vděčný!! Něco se podělá, ale oni jsou vděčný, protože na ně čeká přece něco lepšího a že všechno má svůj smysl. Kde se ta vděčnost v nich pořád bere?! 

 “Vděčnost” je vlastně takový trochu zaklínadlo. A může nám pěkně zavařit. “Měl bys být vděčný…”

Je velkej rozdíl mezi vděčností a “vděčností”.

Říkali nám, že máme být vděčný. Za to, že máme střechu nad hlavou, máme co jíst, máme práci, že to nedopadlo ještě hůř, že nedostaneme na prdel, … 

Ano, vděčnost je na místě, ALE …. 

Připomínky vděčnosti k nám často přicházej ve chvíli, kdy se cítíme pod psa. Prostě nám je na hovno, ať už se stalo cokoli. Rozchod, někdo nám něco řekl v práci, šéf je kokot a dělá dusno, neudělali jsme trénink podle našich představ, přišel vysokej doplatek za elektřinu … je to jedno. Jsou situace, který v nás vyvolávaj emoce, který nám nejsou příjemný. 

A místo toho, abysme si dovolili těmi emocemi projít, abysme si dovolili je vůbec cítit, najde se nějaká dobrá duše (nebo náš vnitřní hlas), která nám řekne, že “Měl bys být vděčný, protože ostatní jsou na tom mnohem hůř.”

V překladu:  ”Nemáš právo se cítit tak, jak se cítíš.”

No, a tak potlačíme ty pocity, který v nás skutečně jsou a nacpeme tam fejkovou “vděčnost” za to, co máme. Protože “bysme měli být vděčný”.

Když si k tomu přihodíme i doporučení všech manifestátorů hojnosti, tak VDĚČNOST JE ZÁKLAD!! Vděčnost je klíčem a jednou ze základních technik, jak aktivovat zákon přitažlivost a zrychlit proces manifestace. Takže jestli si chceš do svýho života přitáhnout tu hojnost, prostě MUSÍŠ být vděčný/á. 

Ano, je to tak .. ALE ne za cenu potlačování emocí, který v nás skutečně jsou.

Co dělají potlačovaný pocity, který nemaj možnost projít? Stejně jako stojatá voda, která nemá možnost proudit. Začnou hnít. To může sklouznout do různých depresivních stavů nebo jiných psychických potíží. Nebo můžou i somatizovat a projevit se skrz nějaký zdravotní problém. 

Takže – skrze “vděčnost” cesta opravdu nevede. Nebo vede, ale asi ne tam, kam bysme si přáli. Možná tak do našeho malýho osobního pekla.

A co je teda vděčnost? Je to pojmenování toho, co si ve svém životě vážíme. Je to skutečné ocenění. Na rozdíl od fejkové „vděčnosti“, která vychází z hlavy, je vděčnost pocit, který je doprovázen radostí, spokojeností a vnitřním klidem. 

Když jde „vděčnost“ z hlavy, místo pocitů vnitřního klidu cítíme spíš pochybnosti, které jsou doprovázeny vnitřními hlasy:

„Měl bys být víc vděčný..“
„Jsem dostatečně vděčná?“
„Nestěžuj si a buď vděčný!“
„Ty jsi ale nevděčná!“ 

Co s tím? Nejdřív je důležitý rozpoznat, jestli jsme skutečně vděční nebo „vděční“. 

A když přijdeme na to, že jsme „vděční“, přiznat si, že jsme nevděční 😀 ( těžkej deal – tady už se dotýkáme Stínu. Protože nevděčnost bývá dost často nežádoucí vlastností)

Když si přiznáme, že jsme prostě nevděčníci, můžem si konečně začít všímat těch emocí a pocitů, který byly utlačený pod nánosem „vděčnosti“. Klíčem je tedy práce s emocemi.

No, a pak se věci dají zas do pohybu a začne v nás proudit život 😁🙏

Jako terapeut se práci s emocemi intenzivně věnuji. Pokud máš dojem, že bych ti mohla pomoci na tvé cestě k “nevděčnosti” (😆), neváhej mne kontaktovat a domluv si se mnou osobní konzultaci :))