JSEM KNĚŽKA!!!

Na to, až budu moct napsat tenhle post, jsem se těšila celej rok 😆 už od chvíle, kdy ke mně přišla ona “geniální” myšlenka, že vstoupím do kněžkovskýho výcviku. Proč? No .. žádnou hloubku v tom nehledej 😀 Přišlo mi to prostě dostatečně ujetý na to, aby si tenhle výcvik zasloužil mojí pozornost (můj Mars ve Vondáři chrochtá blahem).

Abych udržela nějakou tu rovnováhu, tak ke všem těm vzdělávacím seminářům a akreditovaným výcvikům občas přihodím něco ..  trochu “míň seriózního”  😀 Když jsem se do týhle akce pustila, vlastně jsem neměla ani šajna, do čeho jdu. 

Zároveň jsem věděla tužku, co pojem “kněžka” vůbec znamená. V mých očích to byla čubina v libovým hábitu. A to mi naprosto stačilo, abych do toho vlítla po hlavě 😁

Celkově – když se řekne “kněžka”, hodně lidí si představí buď ženskýho kněze (a spojí si to s křesťanstvím) nebo je napadne termín “kněžka lásky”, což je v dnešním pojetí označení pro prostitutku (od kněžky trochu daleko), a docela častá reakce “cože, knížka?” 😅

Během ročního výcviku jsem sama hledala svůj vztah k tomu, co “bytí kněžkou” pro mě vlastně vůbec znamená. 

To si tak v prosinci 2021 válím šunky v Dominkánský republice, a píše mi Adélka, že se přihlásila do kněžkovskýho výcviku. Směju se a somruju z ní odkaz na výcvik. Jsem zvědavá. Chci se jí řádně vysmát😀 

S upřímným pobavením a poťouchlým nadšením si projíždím články a fotky na webíku. Přijde mi to dost ustřelený. Ty holky v těch hábitech jsou boží 😆.. Ukazuju to svýmu muži s komentářem, že Adélce asi jeblo.

Martin si se smíchem, údivem a zájmem projíždí webík taky. Po chvíli říká: “No zlato, myslim, že je to dostatečně ujetý na to, aby to bylo pro tebe. Musíš se tam přihlásit. Jo, a chci tě prcat v tom hábitu, je to libový. Klidně ti to zaplatím 😂 

… no a už jsem psala přihlášku. 

Čím víc se přibližovalo zahájení výcviku, tím víc v nervu jsem byla. Nechtělo se mi tam. Celou tuhle akci jsem vyhodnotila jako dalšího zástupce z mýho šuflíčků naprosto debilních nápadů.

Napětí ve mně nepolevilo ani při samotným zahájení. Skupina o počtu čtyřiceti ženskejch. No to mě poser. Dost to ve mně vyvolávalo rozpaky. Se skupinovými výcviky a semináři mám zkušeností dost. Ale proboha nikdy jsem nebyla nikde, kde byly jenom samý ženský! Byla jsem přesvědčená, že to prostě nedám a dala jsem si povolenku, že se na to v průběhu můžu kdykoli vysrat 😀 Tím se mi ulevilo a ze stažení jsem se dostala do lehký otevřenosti. Konec konců, jsem se přihlásila (krom toho že pak budu “oprávněně” nosit hábit) proto, abych se přiblížila ke svý ženský podstatě.. A tady jsem jí měla v plný náloži 😀 

V průběhu jsem pochopila, že jsme na tom byly všechny stejně, žejo😂✌️Došlo mi, jak moc je náš ženský princip potlačen v důsledku soupeření, poměřování a komparace (k čemuž jsme často vedení), a že v samotným základu je ženský prostředí ohromně přijímající. A tak moooooc léčivý … 

Vstupovala jsem do výcviku s ostražitostí před všema těma ženštinama, přičemž kterákoli mohla představovat potenciální hrozbu 😀 (krom Adélky ofcourse), ale hned během prvního víkendovýho setkání jsem věděla, jak jsou všechny ty ženy úžasný, a že každá jedna z nich tam prostě patří. Dohromady jsme tvořily celek. Pochopitelně jsem sama sebe zpětně musela vysmát. Zároveň se tohle uvědomění pojí s pocitem lítosti, protože spousta spousta žen je stále obětí převzatých vzorců, který jim utvořily pohled na svět a na ženství, jako na hrozbu. 

Po celou dobu jsem zkoumala, co pro mě “být kněžkou” vlastně znamená. Dospěla jsem k následujícímu: 

Kněžka je žena, která navrací smysl a důležitost rituálům a přechodovým okamžikům v životě člověka. Žena, která žije v pravdivosti, je věrná sama sobě a stojí ve svojí ženské síle. Naslouchá hlasu svého srdce. Je propojena sama se sebou, se svým tělem a se svojí sexuální energíí. Žije v souladu a propojení s přírodou. 

.. a nosí libovej hábit 😂

Z celoročního výcviku jsem si odnesla hlavně následující dojem: když se sejde tolik žen s upřímným zájmem potkat se samy se sebou, je jedno jestli to jsou kněžky, šamanky nebo druidky. Nezáleží ani tolik na technikách, kterými jsou vedeny. Důležitý je, že tam jsou spolu, v otevřenosti a pravdivosti samy k sobě. Ten zbytek se už stane sám ❤️

Celá moje kněžkovská cesta začala jako zábavnej žert, ale v průběhu začala získávat na hloubce a vážnosti. Svojí zkušeností jsem inspirovaná k další práci se ženami a podporování jejich ženství. Protože je to dar, o kterém mnoho z nich ani neví 🙂

Sama sobě jsem slíbila, že budu vždy naslouchat  hlasu svýho srdce, a že budu pomáhat všem, co budou chtít tenhle jemnej, tichej hlásek taky uslyšet. Slíbila jsem věrnost a úctu Životu a Smrti.